Dys – znamená odchylku od rovnováhy. V tomto případě je narušen normální transport tuků v krvi. Lipoproteiny jsou částice, obsahující tuk, který by, coby ve vodě nerozpustný, nemohl bez sounáležitosti k nim protékat krví mezi tkáněmi. Přitom je tuk pro tkáně důležitý. Většinou pro ně představuje zdroj energie. V tukové tkáni se tato energie hromadí do zásoby. Tuky jsou také často strukturální součástí tkání. Lipoproteiny mají různou hustotu a velikost, což jsou vlastnosti, které mimo jiné ovlivňují jejich schopnost ukládat se do stěn cév. Tuk do těla přichází s potravou. Vstřebává se v tenkém střevě. Do krve přechází jako tzv. chylomikrony. Ve svém jádře obsahuje tento druh lipoproteinů triglyceridy /tri-acyl-glyceroly/, syntetizované střevními buňkami ze vstřebaných tuků. Chylomikrony mají nízkou hustotu.
Dalším zdrojem triglyceridů jsou játra. Jaterní buňky, podobně jako buňky tenkého střeva, je dokáží syntetizovat. Na rozdíl od střevních buněk, dovedou je jaterní buňky tvořit i z bílkovin a hlavně z cukrů. Po požití jednodušších cukrů nám tedy, stejně jako po tučném jídle, stoupá hladina triglyceridů v krvi. Lipoprotein, přenášející triglyceridy z jater do tkání, se jmenuje VLDL (Very Low Density Lipoprotein). Z triglyceridů, obsažených v chylomikronech, játra umí vyrobit cholesterol. Organismus ho používá coby chemickou kostru některých buněk.
Lipoprotein, transportující cholesterol do tkání, se jmenuje LDL. Játra jsou jediný orgán, který dokáže nadbytečný cholesterol z těla odstranit. Lipoprotein, přenášející cholesterol z tkání do jater, je HDL / High Density Lipoprotein/. Zatímco se koncentrace HDL a LDL během dne podstatněji nemění, koncentrace chylomikronů a VLDL značně kolísá v závislosti na jídle.
Je dobře známo, že výskyt onemocnění srdce a cév koresponduje s hladinou cholesterolu v krvi a s věkem. Méně se ví, jak je pro lidi se sklonem k srdečně cévním problémům riskantní každé „nezdravé“ jídlo. Cílem molekuly triglyceridů je tkáňový enzym, lipoproteinová lipáza. Pomocí tohoto enzymu přebírají tkáně pro svou potřebu mastné kyseliny z molekuly lipoproteinu. Zbytky lipoproteinů, tzv. „remnanty“, zůstávají v krvi, dokud je neodstraní játra. U zdravých lidí je to poměrně rychlý proces. Ne tak u těch s dyslipoproteinémií.
V důsledku vrozené poruchy u nich setrvávají „remnanty“ v krvi dlouhé hodiny a mají dost času proniknout do cévních stěn. Ukazuje se, že zvýšení hladiny triglyceridů po nevhodném jídle je zásadní pro rozvoj aterosklerózy. Riziko jejích komplikací, z nichž nejzávažnější je srdeční infarkt, je velké. Navíc, při zvýšení hladiny triglyceridů po jídle, dochází k výměně tuků mezi lipoproteiny navzájem. Důsledkem je zmenšení částic LDL, které tak lépe proniknou do cévní stěny, a pokles ochranných částic HDL. Do třetice všeho zlého vede vzestup triglyceridů také ke zvýšení krevní srážlivosti. To může usnadnit vznik infarktu po dobrém jídle. Lidé s dyslipoproteinémiemi tedy ze svého jídelníčku, v rámci ochrany vlastního života, musí vyloučit živočišné tuky a jednoduché cukry.
Aby nebyli hladem a bez radosti ze života, mohou využít těchto příjemných ochranných faktorů pro své zdraví: